8.kapitola
Píše se rok 1967 1.leden sobota 22:30
Z pohledu Roxy
Seděla jsem ve stínu košatého dubu, v ruce tiskla medailonek rodu Zmijozelů, a v hlavě si přehrávala události posledního dne…
Před pár týdny jsem se stala chytačkou Zmijozelského týmu, což je podivné vzhledem k mojí 1m a 93 cm vysoké postavě.
Zítra hrajeme proti Nebelvíru první zápas v tomto roce, a zároveň bude 100. výročí toho, že zemřel otec, Salazar Zmijozel.
Miloval famfrpál , už jako malou mě brával na famrpálová utkání.
Jednou věcí jsem si byla jistá…ten zápas, který zítra hraju proti Nebelvíru, vyhraju.
,,Pro tebe, tati, “ zašeptala jsem do temné noci.
Zvedla jsem se, a zamířila k hradní bráně.
Ta mě poznala takže se bez skřípání otevřela, a zavřela když jsem vešla.
Splynula jsem s temnotou, a skryta, se vydala do sedmého patra.
Tam jsem až do 06:00 trénovala chytačské finty a otočky.
Od 06:00 jsem začínala cítit únavu, tak jsem famfrpálový stadion přeměnila na příjemnou japonskou místnost, a začala meditovat.
V 06:30 jsem byla plná energie, na famfrpálový zápas.
Snídaně začínala v 07:00 a zápas zase v 07:30.
Splynula jsem z temnotou(zase), a vydala se do sklepení.
Prošla jsem tajnou chodbou kterou strážil Astronom(PC HP5), potom Zlou čarodějnicí a vešla jsem do Zmijozelské společenky.
Přivolala jsem si knihu o té nečernější upírské magii, kterou napsal otec, tudíž byla psána hadím jazykem.
Četla jsem si do 06:50 pak jsem se vydala do ložnice, abych se převlekla, do famfrpálového.
Sešla jsem dolů, a uviděla Luciuse(střelec), Rabastana(střelec) , a Rodolfuse(střelec), jak čekají u krbu, na mě, brankáře Terence Higgse, a odražeče Reguluse, a Severuse.
,,Čau kluci,“ pozdravila jsem je.
,,Ahoj Roxy,“ odpověděli mi všichni tři naráz.
Povídali jsme si – jak jinak – o černé magii. Mezitím přišel zbytek týmu.
Vydali jsme se do velké síně s košťaty na ramenech.
Hned jak jsme vešli do Velké síně, ozvalo se pískání a bučení od stolů,
Havraspáru, Mrzimoru a Nebelvíru.
No…uvidíme, kdo se bude smát naposledy…
Roxy pila které měla připravené na svém místě u stolu(respektive to byla krev, ostatní si však mysleli že je to víno), a vzpomínala na svůj poslední trénink před zápasem…
Terence moc dobře věděl jak moc je důležitá kondice, při famfrpálu, a tak teď klusali, páté, a poslední kolečko, kolem famfrpálového hřiště.
Běžela jsem první, a tak jsem ke košťatům která byla opřená o dveře šatny, doklusala jako první.
Během protahování, jsem si prohlížela značky košťat:
Terencův Nimbus 2001
Luciusův Nimbus 2000
Regulusův Stříbrný šíp
Severusův Zameták
Rabastanova Kometa 260
Rodolfusův Kulomet 506
a nakonec můj Mustang 3009
Kluci ke mně doklusali- nebo spíše doplazili- a Já jim během protahování řekla:
,,Na těhle košťatech nemůžeme vyhrát…,“ řekla jsem jim, a přemístila se do sídla v Číně, tam jsem v rychlosti, sebrala šest Mustangů 3009, a zase se přemístila zpátky.
,,…ale na těhle, ano,“ dokončila jsem větu a rozdala jim, košťata.
Hned jsme začali trénovat.
Klukům to šlo na nových košťatech překvapivě dobře.
,,Roxy, pojď, jdeme na stadion,“ probral mě z úvah Severus.
,,Jo…jo…jasně,“ řekla jsem, vzala koště ze stolu, a vydala se za ostatními.
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨V šatn쨨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
,,Všichni jistě znáte, plán hry, takže se tu s tím nebudu namáhat stejně, by mě nikdo neposlouchal,“ řekl Terence s úsměvem, a stoupl si tedy ke dveřím na znak toho, že jdeme na hřiště.
Vyšli jsme, a hned uslyšeli, potlesk, z tribuny, Zmijozelských, ten byl však přerušen, pískáním a bučením ze stran, ostatních kolejí.
,,A přichází, brankář Higgse, odražeči Lestrenge a Snape, střelci Malfoy, Black, Lestrangem druhý, a nakonec chytačka Mendezová.
Stoupli jsme si doprostřed hřiště, a čekali na Nebelvířany.
,,Z druhé strany hřiště přichází, brankář Marí, odražeči (Cristoph)Marzi a (Javanello)Hoops, střelci (Yukishima)Nivaa, (Hank)Rotvalldoo,(Erick)Mollfeu, a nakonec chytač Potter.
,,Kapitáni si podají ruce,“řekla, a počkala až si Terence a Christoper Marí podají ruce.
,,Očekávám od vás, naprosto čestnou hru,“ řekla, a přísným pohledem se na nás podívala. Nemá někdo tušáka proč?= )
Pak vyhodila Camrál do vzduchu, a začalo se hrát.
Já se svým Mustangem vystřelila nahoru, jako šíp, že se mi jen těžko mohl rovnat Potterův Nimbus 2000.
,,A oba chytači, už jsou ve vzduchu, a jali se hledat zlatonku,“ komentoval dění na hřišti, Oliver Lee.
,,Malfoy chytá nahrávku od Blacka, a letí k Nebelvírským brankám, tak co? Chytí Marí Camrál, nebo ne?“
,,A Malfoy střílí,… MARÍ POUŠTÍ MÍČ, A TÍM PÁDEM ZMIJOZEL VEDE 10:0,“řval do mikrofonu Lee.
Dál už jsem neposlouchala, a soustředila se plně do hledání zlatonky.
Pak jsem ji uviděla…
Letěla nad Potterovou hlavou, Potter byl tak zaměstnán zápasem pod ním že úplně zapomněl na to proč tam je.
Věděla jsem ale, že pokud bych se rozletěla ke zlatonce Potter, by se začal rozhlížet, a určitě by ji chytl.
Proto jsem se tedy rozhodla pro Vronskéno fintu.
Prudce jsem se rozletěla k zemi…slyšela jsem Leeův kommetář…
,,A VYPADÁ TO ŽE MENDEZOVÁ ZAHLÉDLA ZLATONKU, NEZADRŽITELNĚ SE ŘÍTI K ZEMI, POTTER JE DALEKO ZANÍ, KDYŽ MENDEZOVÁ ZLATONKU CHYTÍ NEBELVÍR PROHRAJE 240:60, JAMESI LÉÉÉÉŤ.“
50 centimetrů nad jsme let vyrovnala. Potter už takové štěstí neměl.
,,DOKONALÁ VRONSKÉHO FINTA, V PODÁNÍ MENDEZOVÉ, TAK CO, ZVEDNE SE POTTER NEBO NE?“
,,POTTER SE ZVEDÁ, A ZNOVU NASEDÁ NA KOŠTĚ,“ řval do mikrofonu Lee.
To já už ale viděla zlatonku.
Byla u hlavy madam Hoochové.
Letěla jsem tryskem proti madam H.
Stačila na poslední uhnout, věděla jsem že viděla jen zelenou šmouhu.
Zlatonka se dala na útěk.
Kličkovala, uhýbala, a Já si byla jistá že takhle se školní zlatonka nechová.
Takhle se chová pouze…profesionální zlatonka!
Na tváři se mi rozlil mírný úšklebek.
Z budoucnosti jsem z profesionální zlatonkou měla zkušenosti, ale dobrý tah Brumbále, vážně lituji ostatní chytače.
,,ZDÁ SE MENDEZOVÁ OPRAVDU VIDÍ ZLATONKU, CHYTÍ JI?“
,,ANO, ANO, A MENDEZOVÁ CHYTÁ ZLATONKU, A ZMIJOZEL VÝTĚZÍ, 250:60.“
S týmem jsme obletěli vítězné kolečko, a pak se snesli na zem.
Odpojila jsem se od ostatních a šla do šaten, tam jsem se umyla od potu, převlekla se do hábitu, a šla na jedno tajné místo za Bradavicemi.
Když jsem stála za Bradavicemi, naskytl se mi pohled na nádhernou, bránu, která vedla do zahrady, která byla částečně hřbitovem.
,,Otevři sssse.“
Vešla jsem a zamířila k části která sloužila jako hřbitov.
Hned jsem uviděla hrob z černého mramoru, kde bylo ozdobným písmem napsáno:
Vyčarovala jsem, kytici zelených, a bílých růží.
Položila jsem ji na hrob.
Pak jsem vyčarovala, semínka popínavé černé růže, a zasadila je kolem otcova hrobu.
,,Tak to vidíš tati, vyhrála jsem proti Nebelvíru, hrála jsem, a ještě pořád budu hrát profesionálně famfrpál,“ promluvila jsem k hrobu( mě už vážně šibe)
,,Byl bys na mě hrdý tati.“
,,Jsem zvědavá do které koleje, příští rok nastoupí Enrique.“
,,Myslím že to bude Nebelvír, už v budoucnosti prokazoval jisté Nebelvírské příznaky.“
,,No nic, zatím se měj, tati.“
A odešla jsem ze zahrady.
Tajnou chodbou s heslem, Vampire semper jsem se dostala, až do svého pokoje.
Tam jsem ze zásuvky vytáhla, očarovaný pergamen přes který jsem si dopisovala s Enriquem(bratr).
R:Si představ brácho,dneska jsme vyhráli famfrpál proti Nebelvíru chápeš to?
E: No chápu ségra, tak co? Paříš?
R: No to zase ne, já to vyhrála spíš pro tátu…= (
E:?
R:Ty nevíš, že dneska je 100. výročí toho že táta umřel?
E: Ne, táta ani máma mi to neřekli.
R: Frank a Elis Iglesiasovi(vážně se mi nechce vyhledávat jak se jmenují rodiče Enriqua Iglesias pozn.aut.), NEJSOU TVÍ RODIČE,
Tví rodiče jsou Salazar a Amanda Zmijozelští. Kapiš?
E:No jo. Stejně jsem zvědavej, do který koleje se příští rok dostanu.
R: Já myslím že do Nebelvíru.
E: Proč?
R:Už dříve jsi projevoval Nebelvírské příznaky.Na Jacobovy jsem zase zpozorovala, Zmijozelské vlastnosti.
E:Hm…asi máš pravdu ségra.
R: No nic musím končit,Lucius mě volá dolu.
E: Tak čau.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář