Jdi na obsah Jdi na menu

5.kapitolu

16. 4. 2011

 

 
Píše se rok 1966, 18.prosinec, neděle, školní pozemky, 14:30.
 
Čtyřka seděla pod rozložitým dubem, a poslouchala schůzi řádu která
konala v Brumbálově pracovně.
 
,,….nemůžeme je přijmout do Řádu, jsou to ještě děti,“ozval se rozhořčený hlas Molly
Weasleyové.              
 
Čtyřka se po sobě podívala a jako by byli domluveny, zpustily hlasitý záchvat smíchu.
,,Paní Weasleyová, kdybyste je znala věděla byste že ony čtyři si toho prožily hodně.“
Roxy poznala hlas svého otce.  
,,No a co, VŽDYŤ TO JSOU JEŠTĚ DĚTI.“
,,Tedy pokud mě jako 7 845 954 považuje za dítě, chci vědět co u ní znamená stará,“ nechala
se slyšet Roxy.
 
,,Zavoláme si je, určitě do Řádu budou chtít,“ řekl sebejistě Brumbál, nevšiml si ovšem
pohledů které po
sobě střelili zakladatelé, na rozdíl od Moodyho.
 
Zanedlouho se před Čtyřkou objevil kousek pergamenu.
 
Přijďte prosím do ředitelny.
 
                                Albus Brumbál
 
,,Jdem.“
 
Šli k ředitelně.
 
Hlavou se jim míhali různé představy toho jak Brumbál zareaguje na to že do Řádu
Jako členové, ale možná jako spojenci.
 
Jako ve snu vyšli po točitých schodech a zaklepali.
 
,,Dále.“
 
,,Dámy napadlo mě, že když jste takové mocné…,“ začal Brumbál, ale byl přerušen.
 
,,Ne do Řádu nevstoupíme,“ přerušila jej Roxy.
 
,,Mohu vědět proč?,“ přeptal se Brumbál.
 
,,Vy asi neznáte heslo, s poctivostí nejdřív pojdeš, že?,“ zeptala se ho Roxy s jízlivým
úšklebkem na tváři.
 
,,Ne, já znám heslo, s poctivostí nejdál dojdeš,“ odpověděl jí Brumbál.
 
,,Víte Brumbále, vaše největší chyba je to že v každém vidíte to nejlepší,
myslíte si že všechny znáte, jenže ono tomu tak není,“ řekla Alex.
 
A pak odešly.
 
Zrovna jim zvonilo na hodinu Lektvarů.
Jelikož druháků bylo málo, ve všech čtyřech kolejí, měli Lektvary s prvňáky všech čtyř
kolejí, kterých letos bylo taky málo.
 
,,Je čtyřhodinovka, takže máme času dost.Někteří z vás, mají jen pramalé nadání na
Lektvary, takže si vyberou Lektvar o kterém si myslí že jej zvládnou.
Někteří z vás mají dobré nadání, tak mohou zkusit vymyslet některé lehčí lektvary.
A nakonec ti kteří mají veliké nadání na lektvary mohou vymyslet některé těžší,“ oznámil jim Křiklan.
 
Roxy hned věděla co bude vymýšlet, ale potřebovala k tomu Lupinovu krev.
 
Hned jak se všichni dali do práce, poslala Lupinovy myšlenku.
 
Lupine, potřebuji tvoji krev, stačí dvě, tři kapky, dej ji do té lahvičky která se ti objeví na
stole.
 
Pak jen sledovala jak Lupin nechává do lahvičky stéct svoji krev.
 
 Za chvíli se lahvička objevila u ní na stole.
 
Začala přemýšlet, věděla že do vlkodlačího lektvaru se dávají slzy fénixe které
vlkodlaka trochu léčí, a v přeměně je jako štěně, ale ona potřebovala aby se vlkodlak zbavil
viru úplně.
 
Po chvilce přemýšlení ji to trklo.
 
Slzy léčí, stříbro zabíjí.
 
Aby mohla do Lektvaru přidat místo slz fénixe roztavené stříbro, musela pozměnit pár přísad.
 
Bohužel ty přísady které potřebovala rostly v Austrálii, Americe a Francii.
 
Jejího přemístění si nikdo nevšiml, až na Riki která měla ostrý zrak po přeměně v orla.
 
Za chvilku byla zpět, z 16ti balíky různých rostlin.
 
Tak si všechno nadrtila, vymačkala, nakrájela, a pak teprve začala z lektvarem.
 
Vavřín,Kůže z bodloše, květy Ochmetu, listy Klokanky sličné, dvě větvičky Eukalyptu, nadrcené listy
Mahónie cesmínolisté…A takto pokračovaly, její myšlenky dál a dál, když zazvonilo, Roxy si
zvonění nevšímala, a pracovala dál.
 
Na konci čtyřhodinovky, světe div se Roxy úspěšně vymyslela, lektvar který zničí lykantropii
(tak se to píše, ne?)
 
Křiklan který obcházel studenty, ji, když mu vše vysvětlila začal chválit.
 
Roxy jej však nevnímala, a podívala se na Lupina, který se na ni díval s obdivem v očích.
 
Přijď v 13:30 do učebny kouzelných formulí.
 
Když vyšly učebny lektvarů, Roxy navrhla Alex,Seleně a Riki, jestli by nechtěly Vánoční prázdniny trávit v jejím sídle v Číně.
 
Holky se dohodly že se zeptají více lidí jestli by nechtěli s nimi.
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář