5.kolo
18. 11. 2011
Probudila jsem se…venku to vypadalo že už je bílý den…tak jsem tedy vstala převlekla se z oblečení do pyžama, na to jsem hodila kabátec s puškou, a vyrazila na procházku.
Vyšla jsem z ohrady, a šla jsem do lesa.
Když jsem došla k lesu, a začalo to být vážně divné…
,,Dpč, tady něco smrdí,“ šla jsem tedy dál, že se podívám jestli to najdu.
,,No jo tady to je,“ řeknu si když dojdu k činžáku.
Jdu tedy do činžovního domu a co nevidím…
Krásná mrtvá stojící laň bez nohou se na mě dívala svými krásnými hnědými očami které ležely pěkný kus od ní rozkuchané na cucky.
Vzpomněla jsem si na svého pět let mrtvého dědečka, který mi včera říkal že by chtěl jednu takovou krásnou laň domů.
Sundala jsem tedy pušku z ramen, začala laň nahánět:
,,No ták čičiči, pojď ke mně blíž čičí…,“ naháněla jsem ji.
Najednou když jsme byli v osmém patře se otevřelo okno a dovnitř nakoukl rozespalý děda s rapperskou čepicí na hlavě, a skatem pře rameno.
,,Jé ahoj dědo, nemáš být někde jinde,?“ všimla jsem si ho.
Děda se na mě podíval provinilým pohledem.
Mě začalo být všechno jasné:
,,Že ty si z toho hrobu zase utek,“ začala jsem klepat svými luxusními 12ti centimetrovými zlatými diamantem vyšívanými podpatky o zem.
Děda se na mě podíval ještě více provinilým pohledem.
,,Dědo prosim tě, víš přece že je to pro tvoje dobro…na tváři už máš vidět lebku jak hniješ, radši se vrať do hrobu,“ řekla jsem mu, a vydala jsem se hledat laň která mezitím co jsem si povídala z dědou někam zdrhla.
Sem zvědavá co dělá, užívat si nemůže, ustřelila jsem jí kus prdele…, běželo mi hlavou když jsem vcházela do jedenáctého patra.
Najednou sem uviděla tu svini laňskou uprostřed pouště která byla v jedenáctém patře, jak si užívá pod rozložitou osikou s dvanácti jelenama.
,,TY SVINĚ, SI JAKO MYSLÍŠ ŽE KDYŽ JÁ SI UŽÍVAT NEMŮŽU TAK TY JO,???!!“ zařvala sem na ni.
Laň se otočila a došla ke mně.
,,Co ti mám na to odpovědět,?“ zeptala se mě laň s australským přízvukem.
,,Mám jako vědět já,?“ zeptala jsem se jí.
,,No kdo jinej,?“ zeptala se mě laň tentokrát s ruským přízvukem.
,,Třeba ty ,?“ podívala jsem se na ni se zvednutým obočím.
,,No já to nevim, takže to logicky musíš vědět ty,“ řekla laň s americkým přízvukem.
,,Nenecháme toho,?“ zeptala jsem se jí.
,,Jo necháme toho, nemáš sebou hulení,?“ zeptala se mě laň když jsme došli k útesu na kterým poušť končila a dole pod útesem byl oceán neboli desáté patro.
,,Bez hulení ani ránu,“ odpověděla jsem jí, a z hábitů svého záhibu jsem vyndala hulení.
Za pálili jsme si, a začali hulit.
Laň pořád jen kecala a kecala, takže za chvíli mě to začalo srát tak jsem vytáhla pušku a odstřelila jí.
,,Ách…sladká to svoboda…,“ povzdechla jsem si a dohulila.
Najednou slyším zvuk motoru.
Otočím se tedy a vidím polárního vlka na vodítku.
Chvíli jsem ho pozorovala a za chvíli jsem si všimla jak v závěsu za ním lední medvěd v gipu jednu ruku vystrčenou z okna držíc konec vodítka, a druhou rukou držíc volant.
Najednou se všechno začalo třást.
Kolem mě najednou vyrostli palmy, duby, smrky, a břízy.
Útes se rozlomil, a já na jednom kusu se vznášela uprostřed atmosféry.
,,Kterej debil vysadil takovýho ptactva,?“ zeptala jsem se zhuleně.
Slyšela jsem víření vzduchu, což bylo divný protože jsem byla v atmosféře.
Najednou jsem viděla jak kolem mě na lodičce pluje planeta Mars.
V ruce měla pravou nohu tý svině laňský, kterou jsem před chvíli zastřelila.
,,Jak se ti s tim pádluje Marzi,?“ zavolala jsem na něj.
Planeta Mars se otočil a když si mě všimnul odpověděl zpátky:
,,Docela blbě, asi někde po kapsách nenosíš pádlo co?“
,,Hele ale dneska máš štěstí, jedno jsem si vzala,“ řekla jsem a vytáhla pádlo.
Hodila jsem mu pádlo, Mars zahodila nohu, vzala pádlo a odplula.
Ani nepoděkovala…svině.
Cítila jsem další výření vzduchu.
,,DPČ, CO TU JEŠTĚ POPLUJE,“ zařvala jsem zoufale, když kolem mě proletěl létající talíř za kterým běžel polární vlk, na vodítku které držel lední medvěd v gipu.
,,Neviděla já ho už někde,?“ přemejšlela jsem.
,,No jasný to je ten vlk s tím medvědem co jeli na tý poušti,“ vykřikla jsem po chvíli.
,,Ale kde vzali ten talíř…a jakto že já musim sedět na kusu útesu a oni si tu můžou v pohodě běhat,?“ přemejšlela jsem nad tím.
Podívala jsem se na své masivní kovové hodinky s vodotryskem, na kterých bylo 5:20.
,,Jé za chvíli vstávám,“ vyjekla jsem.
,,Jakože za hodinu,“ ozval se za mnou dědův hlas.
,,Twl dědo, já ti snad jasně řekla abys zalez zpátky do hrobu,“ začala jsem na něj přísně.
,,Já si chtěl jen povídat,“ odpověděl ublíženě.
,,Jo a o čem,?“ zeptala jsem se ho.
,,O ničem,“ odpověděl.
,,No tak to můžeš zase zalízt,“ setřela jsem ho, a otočila se nazpět.
Najednou mi zablikaly moje hodinky s vodotryskem.
Bylo na nich 6:20.
,,Jé tak já jdu vstávat,“ řekla jsem, hodila jsem pušku na rameno, a skočila z útesu…
V panelovém domě se probudila rockerka velice známá svými průšvihy, jménem Štěpánka Cahová, avšak přátele ji znali spíš jako
Ztefany Black…
,,Co sem to včera s tim Martinem a Dominikem hulila, že se mi zdá tohle?“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář